Čajovna » O Čajovně »

O Čajovně

Stránka virtuální čajovny vznikla v roce 2002 a od začátku si kladla za cíl totéž co dnes: zachycovat činnost, názory a tvorbu skupiny přátel, zpočátku bydlících pár metrů od sebe v Praze na Barrandově. Čajovna vždy měla sloužit jako zápisník našich každodeností, mramor pro tesání výjimečností i omítka pro škrábání obscéností. Měla být přirozeným ventilem veškeré naší činnosti, v pravém slova smyslu médiem, tedy prostředníkem, avšak nikoliv arogantně vztyčeným, nýbrž kynoucím k přistoupení.

Čajovna se tím nikdy zcela nestala. Ale tím, že zapadlo do zapomnění spousta věcí, které si možná zasloužily na Čajovně větší (či vůbec nějakou) pozornost, splnila tak možná pasivně roli daleko realističtějšího zrcadla, než kdyby přetékala zajímavým obsahem. Stejně jako my je totiž i Čajovna nedotažená jako vruty v chatrném dětském bunkru, vyviklaná jako nudou zohýbané gymnaziální židle, pod jejichž nedostatečným nátěrem prosvítá původní barva.

Během své existence zažila Čajovna slavnější chvíle i dlouhé týdny naprostého nezájmu, ale pro mě, jakožto autora a spolutvůrce, neztratila i přes dlouhou dobu existence její jednoduchá (navíc horko-těžko fungující) koncepce na přitažlivosti, která nepramení jen z nostalgie, ale také z mojí odvěké fascinace možností spravovat kousek mediálního prostoru podle svých představ a snažit se jeho profesionální okolí napodobovat s vážností i nadsázkou. Kouzlo má pro mě stále i přesto, že v dnešní době je jen slabým odvarem všemožných konktaktních webů, jakýmsi Sběračem mezi Tam-Tamy.

Tak, jak se člověk v návalech nadpřirozené vůle rozhodne zjara uklidit ve sklepě, rozhodl jsem se i já, že Čajovnu nechám trochu odříhnout, aby mohla i nadále polykat náš denní chléb i sváteční obědy, tu po lžičkách, tu plnými ústy.

Čajovník
Flora, 23. 2. 2010

Z historie

• Název Čajovna odrážel náš (poměrně povrchní) zájem o čajovou kulturu, a navíc dobře vystihoval atmosféru virtuálního místa, kde se lze setkávat. Ostatně v době vzniku stránek jsme často navštěvovali i čajovny opravdové. Původní ambice informovat na stránkách i o čaji samotném se časem ukázala v porovnání s úrovní specializovaných serverů přehnaná, takže sekce Taje čaje se po redesignu již neobjevila.

• Stránky se původně jmenovaly Čajovna Mysteria, a to podle jedné z variant freehostingové služby serveru Webzdarma. Při volbě adresy jsem mohl vybírat z velmi omezených možností, jakými byly borec (tato varianta zřejmě stojí za názvem populárního serveru studentů VŠE), chytrak, kvalitne, aktualne (což nakonec jistě výhodně prodal Webzdarma nynějšímu serveru Aktuálně.cz), či sterilního webzdarma. Mysteria se zdála být mezi těmito hrůzami nejmenším zlem, ale při přechodu na placený hosting jsem se názvu okamžitě zbavil. Dlouho jsem pak přemýšlel, jak stránky nově nazvat, ale nakonec jsem zůstal u prostého Čajovna, jak se ostatně stránky hovorově nazývaly i v jejím mysteriózním období.

• Kromě již zmíněné sekce Taje čaje existovaly na Čajovně i další sekce, které postupem času zanikly. Např. „kultovní“ sekce Hajzlík, s jejímž zrušením se Garnlord nikdy nesmířil, obsahovala vše, co se jinam nevešlo. Začínala těmito slovy:

  Už to na vás taky přišlo? Čaj je sice dobrá věc, ale když ho vypijete celou konvici, nakonec sem vždycky zavítáte. Hajzlík je totiž duší Čajovny. Stejně jako v kuloárech poslanecké sněmovny i tady se projednávají ty nejpodstatnější problémy. Místo pera se tu však používá klíč či jiný ostrý předmět, místo papíru zažloutlá zeď hajzlíku.

  Na stránce byl například seznam nenáviděných slov (výběrem lidičky, oops, děkuji ti dobrá vílo, pytlíkovat, máš uši jak vyžebraný placky, dospělák, hospůdka, speciál, mázdro, Standa), průběžné skóre našich kulečníkových partií či nekonečné hry Biggame (vede Džejtý se 157 body), seznam věcí, které se nepůjčují (např. dýmka, zubní kartáček, holka, fomín, bičík na sado-maso), velmi kontroverzní Listina trapnosti a vyhlašovala se zde i anketa Vůl měsíce (naposledy, v březnu 2004, získala tuto anticenu babička, co ji Džejtý pustil sednout, a stejně měla kecy).

  Jak je vidět, stránka to byla opravdu veselá, takže uvažuji o jejím obnovení. Bude mít Čajovna zase zpátky svoji duši? Dodatek: Hajzlík se na Čajovnu pokoutně vrátil 1. září 2011.

• Svého času mohli návštěvníci hrát dlouhodobou partii šachu s téměř profesionálním šachistou Pavlem Šedým (viz níže). Tato partie byla předem prohraná nejen kvůli Pavlovým kvalitám, ale protože se ukázalo, že demokracie v kolektivní volbě příštího tahu nemá v šachu místo.

• Dalšími poutavými prvky na stránce byl například maskot, jehož vejce se na webu (Čajovny 2) jednoho dne objevilo a který se během následujích týdnů vylíhl a rostl návštěvníkům před očima. S jeho genezí se můžete seznámit níže.

• V listopadu 2004 jsem po zavržení červeného designu zvolil vzhled svěže zelený (či zelenkavý). Inspirací mi byl čajový stan Čajovny U Cesty v botanické zahradě v Troji, kde jsem o prázdninách v tropickém horku pracoval. Od té doby jsem nevytvořil žádný návrh, se kterým bych byl spokojenější, takže i při renovaci stránky 10. 3. 2010 jsem kostkatý design zachoval s rozdílem, že je možné do podkladu vkládat libovolnou fotografii a snadno tak měnit náladu webu. Věřte, nebo ne, mně se to zkrátka pořád líbí. (Přibližná kopie tehdejšího záhlaví je k vidění v záhlaví právě této stránky.)

Galerie záhlaví

Tak, jak se za sebou na stránce objevovala

č. 1, č. 2, č. 3, č. 4 (po testu v CERNu), č. 5 (na apríla 2010), č. 6, č. 7 (po volbách do PSP ČR), č. 8 (po Pepově tandemovém seskoku), č. 9, č. 10, č. 11 (po cestě do Skotska), č. 12, č. 13 (po cestě do Dánska), č. 14, č. 15 (na Mikuláše 2010), č. 16, č. 17, č. 18, č. 19, č. 20 (během netrpělivého očekávání derby Bohemians vs. Kunice, které se vinou deště nakonec nekonalo), č. 21, č. 22, č. 23, č. 24, č. 25 (Během cesty do Lvova), č. 26, č. 27 (při příležitosti předání vánočních dárků), č. 28, č. 29, č. 30, č. 31, č. 32, č. 33, č. 34 (při příležitosti instalace multifunkčních květináčů v ulicích Prahy 5), č. 35, č. 36, č. 37, č. 38, č. 39, č. 40, č. 41, č. 42