Pelyněk

Vílo má? Kam ses poděla? Proč jsi uprchla? Nechalas tu bezduchou hromádku masa a kostí. Samotnou. Sedět u stolu.
Drží jen tužku v ruce a hledí před sebe. Vše se rozplynulo. Přežívá, sedí, hledí.
Co Tě přimělo vstát? Zvednout se z mého klínu, nechat mé rty vyschnout. Bez Tvých polibků dřevnatí, usazuje se na nich prach a písek. Hnáty mi visí u těla jak větve smutného stromu. Vrby u vypuštěného rybníku. Zmizela síla s kterou jsem Tě vášnivě objímal a tiskl k sobě. Přál jsem si Tě pojmout, vstřebat a Ty, Tys jen něžně vzdychla. Půda se podemnou zatřásla a přitažlivost matinky Země hned byla vzhůru nohama. Thor udeřil svým kladivem do parket pod mou židlí. Nohy mi zpřelámal. Už nepřiměje nic mé svaly k napnutí. Nevstanu ze židle. Je to příliš nebezpečné. A ještě abych Tě vyzíval k tanci, lásko má.
Teď jsem tu jenom já, byl jsem tu. Jsem tu ještě? V odrazu prázdné skleničky vidím pobledlou tvář. Jsem tu? A kde jsi Ty? Kam jen ses vypařila? Vílo má, Zelená vílo... Drží jen tužku v ruce a hledí před sebe. Vše se rozplynulo. Přežívá, sedí, hledí. Co Tě přimělo vstát? Zvednout se z mého klínu, nechat mé rty vyschnout. Bez Tvých polibků dřevnatí, usazuje se na nich prach a písek. Hnáty mi visí u těla jak větve smutného stromu. Vrby u vypuštěného rybníku. Zmizela síla s kterou jsem Tě vášnivě objímal a tiskl k sobě. Přál jsem si Tě pojmout, vstřebat a Ty, Tys jen něžně vzdychla. Půda se podemnou zatřásla a přitažlivost matinky Země hned byla vzhůru nohama. Thor udeřil svým kladivem do parket pod mou židlí. Nohy mi zpřelámal. Už nepřiměje nic mé svaly k napnutí. Nevstanu ze židle. Je to příliš nebezpečné. A ještě abych Tě vyzíval k tanci, lásko má. Teď jsem tu jenom já, byl jsem tu. Jsem tu ještě? V odrazu prázdné skleničky vidím pobledlou tvář. Jsem tu? A kde jsi Ty? Kam jen ses vypařila? Vílo má, Zelená vílo...