» Nejsem zdejší

Čajovna » Čítárna » Přesvědčení

Přesvědčení

Bylo to mé přesvědčení! Nikdy jsem si nebyl ničím tak jist jako tentokrát. A dnes konečně, dnes ano, jsem PLNĚ přesvědčen o správnosti vlastního činu, který právě hodlám spáchat. Vztekem se mi chvějí ruce, když se pokouším o nacpání nábojů do zásobníku. Pro jistotu jej plním celý. Těžko se trefuji. A zasunout zásobník do zbraně, jak jen mi to teď nemožné připadá. Stále vedle, jako ve vtipu o Pepíčkovi co dostane za tlesknutí zmrzlinu. Bože můj! Takové nemehlo. „Uklidni se,“ říkám si, „děláš správnou věc! Pomůžeš tím sobě i blízkým.“

Konečně. Zásobník vklouzl a ozvalo se slabé cvaknutí. Oddychl jsem si. Lehce přikládám dlaň na zbraň, svírám k odjištění a táhnu k sobě. S údivem zjišťuji, jak je to neobvykle těžké. Ksakru, to jsem tak slabý? Ruce se mi potí a chladný, lesklý kov podkluzuje. Nevěděl jsem, že natáhnutí pistole může člověka tak vysílit. Ale co, jsem já vůbec ještě člověk? Do háje s tím vším… Do komory byl se silnějším cvaknutím zasunut první náboj. Otřásl jsem se, byla mi zima. Až na kost promrzám, jako by má kostra byla z ledu, každý sval sám sebe chtěl přetrhnout.

Vše je připraveno, pot na zbrani chladne a nepříjemně studí. Prst dlí lehce na spoušti. Prý je velmi citlivá, stačí lehké stisknutí.

Vše je připraveno. Tak na co čekat?

Vše je připraveno!

Teď!

Rychlý pohyb, mráz na uchu.

Zbraň padá k zemi. Klátím se, bez ducha padám s ní. Necítím nic než prázdno. Tak pusté a nekonečné prázdno.

Opět to prázdno.

Jsem slabý.

Dante

Diskuse k příspěvku

Čajovna 3.2 (zalito 2002 — sceděno 2017) | | Čísla účtů | Hajzlík

Odkaz
Víte, čí je farma Hnízdo? Tak to opakujte rychle za sebou.