Čajovna » Čítárna » Bábuška i děéduška

Bábuška i děéduška

Za devatero obecními lesy a za devatero pahorkatinami, žili byli babuška i děduška. Žili v malé chaloupce na kraji lesíka. Chaloupka nebyla jen tak ledajaká. Tyčila se na kuří nožce. No, tyčila. Kuří nožka byla již za dlouhé časy její existence značně zakrnělá a tak babičce ani dědečkovi naštěstí nedělal problem seskok na zem. Nepotřebovali ani žebřík.

Babička i dědeček žili velmi skromně, bodejť by ne. Ani tenkrát s tehdejším důchodem si nemohl člověk (či elf) moc vyskakovat.

Tuhle bylo tak pěkně, že se babka vydala nasbírat nějaké houby. Našla pěkné místečko plné hub. Když se narovnala od sbírání hub a setřela pot s čela, měla již košík plný, ba dokonce vrchovatý. Cestou domů si prozpěvovala a již na míle od chaloupky vesele volala: „Dědku, udělaám na smaženici aspoň na tejden. Takovejch hub, to ani kuří nožka nezažila... .“

Dědek však neodpovídal. Babka otevřela dveře. Z toho co za nimi zřela, ji málem klepla pepka. Byly tam blátivé stopy a na krbu visel špinavý popsaný lístek. Ještě hrůznější bylo, to co na něm stálo: „Chcete-li dědka dostat rychle zpět, musíte dáti hříbků padesát-pět.“

„Tak to teda ne, houby nedam. A basta,“ pomyslela si rozhořčená a rozezlená babka. V mžiku se jala lupy a počala skoumat stopy. Skoumala, skoumala až vyskoumala. Došla k závěru. Stopy byly určitě ježibaby jeskynní. Problém se však následovně ukázal ve faktu, že v okolí je jeskynní hned několik.

Brzy ráno se babka vydala na trestnou výpravu. Hledala ježibabu 7 dní a 7 nocí musela spát pod širákem. Prošla za tu dobu hodně jeskynní, ale všechny byly pro turisty nepřístupné. Až na jednu. Když sem babka dorazila, vyzházela z jeskyně skupina německy mluvících turistů, ověšených kamerami. Další prohlídka byla až za dvacet minut. Babka si koupila vstupenku pro české návštěvníky (byla totiž o padesát korun lacinější) a pět panáků pravé moravské pálenky. Tu hodila do sebe a poněvadž se ji nechtělo čekat dvacet minut, vydala se do jeskyně jen s opicí. Hned v druhé místnosti našla svázaného dědka. Pravděpodobně teď sloužil jako součást jeskynně. Bylo pod ním napsáno: „Homo Neandherthalensis.“

Dědek mumlal. Babka se chtěla ujistit, že v okolí není nikdo, aby mohla dědka uvolnit. Neujistila se s toho důvodu, že hned jak se ohlídla, zřela ježibabu majestátně shrbenou v jednom jeskynním otvoru-průchodu. Babka se sehnula. Chtěla vzít kámen, ale co se nestalo. Ruplo jí v kříži. Nemohla se narovnat. Jedinou útěchou jí bylo, že konečně někdo rozsvítil. Nejen že konečně pořádně viděla, ale světlo oslinilo ježibabu. Babka neváhala a využila vzniklé situace. V hlavě jí zableskla vzpomínka na dětské hry. S bojovým křikem: „Berany, berany, DUC“ se sprintem rozeběhla na ježibabu. Nabrala ji na svou, bílými vlasy obrostlou, plešku a běhala, i se svým nově nabytým zavazadlem, po jeskyni vytrvale jako Keňan. Běh nebral konce. Krápníky babiččino trápení ukončili. Nabraná ježibaba zavadila o krápník, zlomila ho a tím spustila alarm. Než bys řekl švec, byla tu veřejná bezpečnost a zadržela ježibabu.

Ta následovně byla obviněna s trojnásobného porušení zákona v ohledech na poškozování krápníkové výzdoby v jeskyních TANAPu, vydírání a ublížení na zdraví.

Babka dostala za hrdindký čin od ministra vodotěsné hodinky a spokojeneě se s dědkem vrátila do chaloupky. A zaručeně žijí, nevím jestli stále spokojeně, až do dnes.

Ale to ještě není konec. Jak to nakonec dopadlo s ježibabou ? Byla usvědčena ve dvou ze tří obvinění, odseděla si svých pět let v Pankrácké věznici a samozřejmě se vrátila napravená a uvědomělá. Dnes po vzoru velkého Maa sklízí plody na polích.

Dante

Diskuse k příspěvku