Čajovna » Čítárna » Dva měsíce rozvrácenosti
Dva měsíce rozvrácenosti
Prázdný sál. Diváci opatrně nahlížejí, někteří se odvrací a jdou pryč. Sálem zazní hladivé tóny piána, lidé se rozplývají, jejich duše se protahují mezi strunami, do kterých lehce uhazují kladívka jako sněhové vločky dopadající na parapet. Prudký nástup bubnů a třištivých riffů elektrických kytar je rozhání do všech koutů. Sál utichá, tenká melodie skotských dud se teskně plazí sálem. Úder do kotlů, tou silou sráží židle a lidé se válejí po zemi. Vůbec to sem nepatří. Pokračuje tiché víření. Housle podmalované basou zavržou, tu a tam neladí. Rychlým spádem symfonie se mění v chaotický a nespoutaný free jazz. Saxofony a trubky se překřikují a když na chvilku ustanou je slyšet na španělku hraná a léty ohraná Romance. Z vibrafonu linou se tóny lhostejnosti a nejistého klidu. Zvuky se míchají a každý ví, že některé nástroje přes veškeré to násilí, kterým jsou spojovány, prostě k sobě nesedí. Nezvyklé rytmy na africké perkuse hrané ukončují alespoň trochou naděje tento božský koncert, samotným Satanem dirigovaný.
Dante
Diskuse k příspěvku