Čajovna » Čítárna » Tuneláři

Tuneláři

Snad každý z nás někdy zatoužil objevovat daleké kraje s Hanzelkou a Zikmundem, prolézat zapomenuté jeskyně s Vinetouem nebo jezdit na skateboardu starou kanalizaci s želvami Nindžovými. Kdo se však pozorně rozhlédne kolem sebe, zjistí, že není třeba za dobrodružstvím cestovat daleko. Postačí k tomu rozestavěná tramvajová trať na Barrandově.

Honza je mladý všímavý chlapec, už jako malé dítě těkavý a zvídavý. Narozdíl od ostatních dětí, znuděně se válejících po propocených pohovkách, on pod lampičkou rozebíral legový motorek, či lepil model škodovky z ABC. Proto není divu, že je to právě on, kdo položil základy tunelářství v Čechách.

Ten nápad v sobě nosil už dlouho, ale stále nenacházel nikoho, s kým by ho uskutečnil. Kopčem by nikdy nebyl "tím" Kopčemem nemít Veverčáka, Pat by těžko realizoval své sny bez Mata (o dvojici Čuk - Gek ani nemluvě). Proto i náš Jeník získal pro svůj plán dalšího zvídavce. Mě.

Blížila se první hodina po půlnoci, když jsme vyrazili k severnímu vchodu do rozestavěného tramvajového tunelu, vyzbrojeni baterkou, překvapením, čokoládou, loutkou ptáka, maňáskem lvíčka a lahví Bohemia Sektu. Netušili jsme ještě, v co se může obyčejná výprava do tunelu změnit.

Prošli jsme liduprázdnou ulicí až k temné tlamě, kde nás překvapily hned dvě věci: velikost tunelu a hrozné bláto všude kolem. Co bychom to ovšem byli za průzkumníky, kdyby nás trocha špíny odradila? Vešli jsme tedy dovnitř a po chvíli rozsvítili baterku. Tunel byl zajímavý tím, že v něm vůbec nic nebylo.

Lepkavé bláto pod nohama bylo stále nepříjemnější a jisté zlepšení se dostavilo, až když jsme prošli tunelem do místa, kde mizí strop a je vidět na matně osvětlenou ulici. Kromě toho v tomto místě končil tunel zatím nevydlabanou stěnou. Už jsme sahali po sektu, když tu jsme si všimli, že překážka nemusí být nepřekonatelná a že se můžeme zkusit vydat dál asi 130 cm vysokou skulinou v horní části tunelu. A opravdu. Využili jsme náhodou přistavěný žebřík (těch "náhod" bylo vůbec ten večer podivně mnoho) a vylezli jsme do stísněného prostoru.

A tak jsme pokračovali v cestě, i když nás dost zdržovala loutka ptáka, kterou jsem byl nucen vodit po zemi.

Další překážka se vynořila ze tmy, právě když jsme to čekali nejméně. Zatímco před několika okamžiky jsme řešili problém s výstupem, teď před námi zela asi pětimetrová jáma a nebyla tu zdánlivě žádná možnost sestupu. Ignorovali jsme rádoby vtipné glosy pana Lvíčka, který se nesl Honzovi na ruce a naše problémy ho nezajímali. A právě v tuto chvíli přišla další náhoda: po vzoru správné adventury stál dole pod námi zaparkovaný bagr, jehož rypadlo opřené o hliněný masiv umožňovalo (sice obtížný, ale přesto) sestup. Po dlouhých minutách vyjednávání jsme nakonec přehlasovali loutku ptáka a Honza se rozhodl seskočit na rypadlo. Nebylo zde ani tak velké riziko zranění, jako spíš zabřednutí do bahna a znečistění oděvu, a to je v Honzově případě rovno ztrátě cti.

Za dramatických okolností (se lvíčkem na ruce a vodě v koleni) nakonec seskočil a na rypadle se udržel. Vzápětí jsem se dostal za ním také a mohli jsme se vydat na závěrečnou, teď už téměř bezrizikovou cestu.

Vítězoslavně jsme vyšli na druhé straně tunelu, o mnoho zážitků bohatší a o tři centimetry vyšší z důvodu masy bahna na podrážkách. Na křižovatce jsme se usadili na koleje a přišel čas na mé překvapení - švihadlo.

Oslavy na počest zdolání tunelu začaly švihadlovou exhibicí v disciplínách "skákej o život s autobusem v patách", "skákání přes švihadlo na jedné noze" apod., což okomentoval jeden z mála kolemjdoucích chodců slovy: "Se vám divim, že máte chuť v půl druhý v noci takhle blbnout".

Pak následovala už jen drobná provokace, a to cirkusové představení před policejní stanicí (švihadlo, loutky a mávání do kamery), a vzápětí oslava při lahvi šampaňského na dětském hřišti.

Co dodat k tomuto silnému zážitku? Snad jen to, že my, co prošli tunelem ("co ty víš, když jsi nepoznal tunel!") se chystáme na další akci, ale tu neprozradím, protože i Internet Explorer má uši.

Čajovník

Diskuse k příspěvku