Čajovna » Čítárna » Dexempo kedavra

Dexempo kedavra

Také se vám zdá podezřelé, jak snadno a rychle dokázala britská spisovatelka Rowlingová vymyslet, napsat a vydat svůj slavný cyklus o Harry Potterovi, když se musela kromě toho potýkat s nesnázemi svobodné matky? Tak ode dneška už být nemusí, protože následující řádky jasně potvrzují, že i přes mírnou dávku talentu je paní R. známá plagiátorka a podvodnice.

Přišli na to už i jiní, například poctivá Nancy Stoufferová, autorka knížky Legenda o Ráhovi a Mudlech, kterou psala z prosté lásky k dětem a netušila, že její nápady skončí v nenasytné tlamě Rowlingové. A to bez jakékoliv zástěrky - Angličanka dobře věděla, že nebohou sokyni rozdrtí její právníci, tolik podobní mozkomorům! Kromě toho se neštítila vykrádat ani pokladnici literatury - antické báje a pověsti (nebo si myslíte, že si všechny ty tříhlavé psy, kentaury a fénixe vycucala ze svých penězi umolousaných prstů?). Tady však její zločiny zdaleka nekončí. Největší inspiraci nalezla totiž v Bohem zapomenuté kotlině - socialistickém Československu!

Zatímco se na Západě chrastilo měšci a připravovaly války proti obráncům míru sdruženým ve Varšavské smlouvě, československá kinematografie nelenila a připravovala pracujícím pěkné překvapení: pohádkový příběh Dívka na koštěti, který se měl v budoucnosti stát zlatým dolem pro ženu, která si tehdy neuměla skoro ani zavázat tkaničky. Mezi „dílem“ J. K. Rowlingové a filmem tandemu Vorlíček & Macourek je podezřele mnoho styčných bodů. Jak svět Harryho Pottera, tak i svět Saxany je rozdělen na svět čarodějů a svět poctivých lidí (Rowlingovou posměšně nazývaný svět mudlů). Stejně jako bradavičtí žáci i Saxana navštěvuje školu kouzel, kde se vyučuje přeměňování a podobné přežitky. Základním rozdílem je ovšem fakt, který musela Rowlingová ve svém plagiátu pozměnit, aby vyhovoval západní propagandě. Zatímco u Dívky na koštěti je svět lidí, kteří se nebojí manuální práce předkládán jako vzor pro děti, je tento svět u Angličanky zesměšňován a parodován, což se autorka pokusila zobrazit zvláště na karikatuře pana Dursleye, který však na rozumného čtenáře nutně působí jako ostrůvek slušnosti v moři zahálky a černé magie.

Dále bych si chtěl povšimnout některých podobných prvků v dějích obou děl, které jsou z britské strany do nebe volající „vykrádačkou“. Tak například: zatímco Češi přišli s trojicí žáků Rousek-Adámek-Bujnoch, Rowlingová používá skupinu Malfoy-Crabe-Goyle. Obě družstva jsou záporného charakteru, obě mají vůdčího ducha (vždy první jmenovaný) a obě prožívají podobné situace. Zatímco se Harry a Ron pomocí kouzla mnoholičného lektvaru promění na Crabeho a Goyla, ve filmu odpovídá Rousek svému dědečkovi na otázku proč dělal s partou výtržnosti slovy: „To jsou kecy! Nějaký lidi se namaskovali, aby vypadali stejně jako my!“ Náhoda? To těžko!

Ve knize vystupuje postava pana Weaslyho - otce Rona. Ten, ve své chudobě, kterou mu přináší zkažená společnost kouzelníků, nachází odreagování při studiu mudlovských vynálezů (které jako jeden z mála obdivuje). V „Saxaně“ má Weasly protějšek v roli školníka z kouzelnické školy, představované Vladimírem Menšíkem. Školník při pohledu na práci uklízečky říká: „Mně se na vás líbí, že používáte pokrokovou techniku. My doma děláme všechno ručně.“

Když potřebovala Rowlingová obohatit svou knihu o nějaký zajímavý prvek, zvolila kouzelnická sport famfrpál - ve skutečnosti nic víc než nesmyslné plahočení za míčem na očarovaných košťatech. Když pomineme fakt, že pravidla i logika tohoto sportu samy o sobě dost skřípou, musíme opět zákonitě najít předobraz famfrpálu v Dívce na koštěti.

A tak bychom mohli pokračovat dále. Nacházeli bychom další podobnosti, které by nás pouze utvrzovaly v tom, že Rowlingové není snad nic svaté. Charakter potterovské fabriky na peníze shrnuje nevědomky sama Saxana, když s lítostí o světě lidí říká: „U nás se vobludy aspoň chovaj jako vobludy!“ V Británii je asi to složitější!

Čajovník

Diskuse k příspěvku