Mrtvé dny

Jsem jak tělo bez duše, když tupě bloudím ulicí a
vzpomínám na staré dobré časy.
Žiju z ruky do huby a od hodiny k hodině a
víc než jindy padají mi vlasy.

Vzpomínky mi proudí hlavou, myslím jenom na Tebe a
k čemukoli jinému jsem slepý.
Nemám chuť a nechci spát a tvář mám celou rozjizvenou
z toho, jak mi po ní tečou střepy.

Vím, jak to v tom světě chodí, zbytečné je marně doufat,
blázen ten, kdo v dobré konce věří.
Jak poslední úder srdce, jak výstřel popravčí čety
zní mi v hlavě Tvé prásknutí dveří.