Úplněk (aneb básnička zakončená pitomým rýmem)

Černé mraky měří si oblohu
Jejich okraje stříbřitě září
Za nimi měsíc, jež vidět nemohu
Přesto ho cítím na svojí tváři

Hladí mě po rukou, nohách a zádech
Za chvíli srdce se zběsile rozbuší
Tak ještě poslední poklidný nádech
Než začne mě tahat za nos a za uši

Sundávám šaty, už zcela nahá jsem
V křeči se svírá nejeden prst
Protáhnu nohy, zavrtím ocasem
Jazykem uhladím svou novou srst

Zuby se zalesknou, oči mi žhnou
Nos se mi rozšíří přehršlí vůní
Mraky přes měsíc dál klidně jdou
Svou vlčí podobu prohlížím v tůni

Už běžte domů a jděte spát
Začíná foukat a je zima - brr
Vysvitl úplněk, přestávám psát
Přestávám mluvit. Jděte pryč! Vrr