Čajovna » Čítárna » Sen

Sen

Zdál se mi takový hodně divný a strašidelný sen, který ti budu vyprávět. Jestli jsi ale, strašpytel, tak raději přeskoč následující odstavec, ale jestli jsi odvážný čtenář, tak tě vítám do hororu, do světa, ve kterém jsem chvíli musel žít......

Kde to jsem a jak jsem se sem dostal, tak to byly první moje myšlenky, co mě zde napadli, ale odpověď jsem nenalézal. Šel jsem tmavou chodbou a najednou jsem si uvědomil, že někde tady je, možná mě odněkud pozoruje, ale určitě o mně ví. Nechápal jsem, proč jí to udělali a už vůbec ne, proč mi chce ublížit. Asi se ptáš, o kom to pořád mluvím, ale v tuto chvíli jsem to ještě netušil, takže i ty to musíš vydržet. Pomalu jsem si začínal uvědomovat nezvyklou ozvěnu, kterou chodba vytvářela. Zvláštní na ní bylo to, že jsem v ní ani tolik neslyšel svoje kroky, jako spíše svůj dech a tlukot srdce. A kdyby tady alespoň nebyl všude ten nesnesitelný zápach zatuchliny... A právě tento poslední vjem mi vrátil tu strašnou myšlenku, tu vzpomínku na ni. Uvědomil jsem si, že jsem v její kryptě. Hrozně jsem se vyděsil toho poznání. Najednou mi bylo jasné, že to tak chce, že jsem pouze loutka v jejím nechutném představení. Přitisknul jsem se ke zdi a hledal jsem ji, věděl jsem, že tu někde je a že když se budu snažit, najdu ji. Po chvíli, která se zdála být věčností, jsem ji uviděl. Stála tam, možná částečně levitovala, a nevšimnul jsem si jí předtím, protože prostě dokonale splývala s určitou částí prostředí přede mnou. Možná můj zrak zabloudil na toto místo diky chladu, který jsem z něho cítil. Postupně jsem si ji proti plesnivé stěně začal uvědomovat. Ale to už jsem s otevřenýma očima koukal na protější stěnu z postele ve svém pokojíčku. Měl jsem pocit, že ji stále vidím, ale naštěstí to byl jenom stín.

Imp

Diskuse k příspěvku