Zrubané závětří zimouřivého života

Do stromu, na kterém sedím, klove datel
Musí být někde z druhé strany kmene
Nevidím ho..
Ale cítím ty precizní rány
Které rozechvívají kůru pod mýma nohama
Třeba mu někdo otevře
Nebo si otevře sám..?
Voda se tetelí v chladivém větru
A dvě kachny, vlastně kachní pár
Se zájmem okukují kus zrezlého kovu
Čumící nad hladinu
Kdesi za hradbou břízek a vrbiček
Řvou motory aut a náklaďáků
Taky je nevidím. Ještě to tak!
Datel přestal bušit. Co to?
Otáčím se a vidím spršku pilin
Unášených větrem. Pašák..!
Půjdu se podívat z druhé strany
Co to léčitel stromů vytvořil

Vyryl do kůry svou podobiznu
A teď se zuřivě mlátí zobákem do temene
Něco mi to připomíná