Pocit 220405

V jedné ze svých typických depresí
Které příjdou vždy, když je mi fakt skvěle
Někde mezi nocí
A nocí
Mi po tvářích stékají slzy
Bolesti
A lítosti
Nad mou vlastní krutostí a nenávistí
Chtěla bych být dobrá
Ale zoufalství méněcennosti
Mi zastírá srdce a oči ropnou skvrnou
Klečím v černé kaluži
A zvracím si svou bolest do dlaní
A je mi to líto!
Omlouvám se..!
Radši se otočte..