Zoufalost

Podél lesa vede cesta,
provází ji křoví.
Jednou jsem z něj slyšel šramot-
ptáček si v něm hoví!

Roztomilý byl, jak seděl
v listí zahrabaný.
Nehýbal se, jen otáčel
krk na všechny strany.

Šel jsem kolem druhý den a
on tam pořád seděl.
Co by mu tak mohlo být?
To jenom on věděl.

Ptal jsem se ho:"Copak je ti?
Proč tu sedíš v chrastí?
Pomůžu ti, jen mi pověz
příčinu tvých strastí!"

Ptáček mlčí. Sklesle kouká.
Sám si neví rady.
Naposledy ukládám mu:
"Nezůstávej tady!"

Když jsem šel kolem znovu pak,
v houští tam ležel mrtvý pták.