» Nejsem zdejší

Čajovna » Čítárna » .......

.......

Vam ne kažetsa, čto poroju
Žizn igrajet s nami v igru,
Tolko pravil jeje, ja ne skroju,
Vse nikak ja uznat ne mogu.
Vremenami sudba predvescajet
Svet, mečtu, zvezdy s neba, ljubov,
A poroj nas vnezapno brosajet,
V bezdnu temnuju manit nas vnov.
I mne kažetsa vdrug - vse tak složno,
Ne ponatno uže nikomu.
To idu po puti ostorožno,
To poroju brosajus, begu!
Ubegaju ot mira kuda-to,
A kuda- ja skazať ne mogu.
Potom pytajus vernuťsa obratno-
Ja dorogi uže ne najdu.
I skitajetsa angel pustynno
Meždu žiznju i smertju davno,
A poroju zaplačet unylo,
I v duše jho takže temno.
Kak skazať mne otkryto i čestno,
Kak priznaŤsja i boĺše ne lgať -
Věď mne eto samoj ne izvestno,
To čto tak ja choču rasskazať.
Angel mečetsa, nespokojen moj drug.
Mesta net, net duši, net jego.
Jesť liš tot zakoldovannyj krug,
Ja i ty posredi....nikogo.
Plameň sveči takoj odinokij
V těmnotě gde-to blizko gorit,
Otkryvaja mne mir stol dalekij,
On tancujet spokojno, molčit...
Vdrug moj angle byl ranen gluboko,
Ili eto liš žizni igra?
Tolko pravil jeje stol žestokich
Vse ešče ja ponjať ne smogla.
I u ozera gljaďa na vodu
My s toboju, kak prežde, sidim.
Ponimaja vdrug vsjo po-nemnogu,
O svojom my každyj molčim...

Samira

Diskuse k příspěvku

Čajovna 3.2 (zalito 2002 — sceděno 2017) | | Čísla účtů | Hajzlík

Odkaz
Víte, čí je farma Hnízdo? Tak to opakujte rychle za sebou.