Čajovna » Čítárna » Že by dezolátní neznalost?

Že by dezolátní neznalost?

Pokud vás při čtení nadpisu tohoto textu napadá, jak může být neznalost stižena stejnou vlastností jako drolící se zdi zámku Jezeří, můžeme si spolu podat ruku. Oba jsme totiž zřejmě nevěděli, co přídavné jméno dezolátní znamená. Může za to pravděpodobně to, že jej slýcháme výhradně ve spojení dezolátní stav, čímž se naše chápání jeho významu posouvá do oblasti stavebnictví, památkové ochrany apod. Výraz se v Českém národním korpusu vyskytuje pouze pětkrát (překvapivě málo), dvakrát právě ve spojení se stavem, dvakrát s abstraktnější situací. Tvar v 6. pádu, dezolátním, který přímo nahrává trpkému hodnocení stavu věcí, se v korpusu vyskytuje mnohem častěji (108krát), a to v 50 z 50 zobrazených výskytů právě v sousedství s tvarem stavu (!). Jaký má tedy smysl používat dvě slova, když vždy stojí bok po boku? Nevystačili bychom si se slovem jedním? Nějakým newspeakovým dezvem? Zámek je v dezvu? Odstraněním mezery mezi těmito slovy bychom snad zakryli i mezeru ve vlastním vzdělání a chápání jazyka.

Poté, co jsem včera větu „zámek byl v dezolátním stavu“ uslyšel, přemýšlel jsem, co to slovo vlastně znamená. Nejdřív jsem se jej snažil rozložit po vzoru slov typu de-regulace, ale zolátní, či spíš olátní, mi nic moc neříkalo. Pak jsem si vzpomněl na francouzské je suis désolé (omlouvám se). Pokud bychom ho chápali jako lituji, mohla by zde vazba na politováníhodný stav věcí být. Etymologický slovník totiž význam slova dezolátní vysvětluje jako žalostný nebo neutěšený a zároveň jeho původ odkazuje na německé desolat z latinského desolatus, což je příčestí trpné od desolare (opustit), rozložením tedy něco jako předpona de a sólo (sám). Hustotka, že?

Dezolátní neznalost tedy není metafora, vypůjčení si příměru hodnotícího stav červotoči prožraného krovu pro popis vlastnosti. Nebojme se jej tedy použít i tam, kde si není nač sáhnout, např. při popisu rozpadající se vládní koalice.

Čajovník

Diskuse k příspěvku