Čajovna » Čítárna » Pro ni
Pro ni
Ahoj,
Vcera jsem dlouho nemohl usnout a dival jsem se do okna do сerno сerne tmy... Snezilo.. Sel jsem ven. Chodil jsem po pustych ulicich uplne sam a jen bile a nezne snehove vlocky taly na mych dlanich... sel jsem neznamo kam a jen premyslel o tom, co jsme si vcera rekli... Chtel jsem se ztratit, utect nekam, kde by bylo vsechno jinak, kde bychom mohli vsechno zacit znovu. A jen se po kolikrate zeptam, proc nejde vratit cas?...
Ani nevim, jak dlouho jsem se takhle toulal liduprazdnymi ulicemi, kdyz tu nahle jsem se ocitl pred Tvym domem. Dlouze jsem se dival na Tvoje okno. Temnota v nem mi pripomínala temnotu v Tvem srdci... Byla zima, ale nebyl jsem se schopen udelat krok zpatky...Neco ve mne mi rikalo, abych zazvonil, sel jsem ke dverim, ale kdyz jsem chtel zmacknout zvonek, nedokazal jsem v sobe najit dostatek odvahy... Ve svém nitru jsem najednou ztratil pudu pod nohama, mel jsem pocit, ze padam do bezedne propasti a nic me nedokaze zachranit. Nahle jsem se vzpamatoval, byl jsem stale pred Tvym domem uplne sam. Zavrel jsem oci. Hlavou se mi mihaly myslenky, videl jsem Te pred sebou, videl jsem Tvoje usmivajici se oci, chtel jsem k Tobe udelat krok, ale najednou mi v tom zabranila zed, ktera se nahle objevila pred Tebou. A kdyz jsem se na Tebe podival, uz jsi byla strašne daleko ode me... Uz jsem Te skoro nevidel a kdybych na Tebe zavolal, vedel jsem, ze me neuslyšíš... Snezilo stale vic a vic, vitr zesiloval a ja bezel dal a dal...dal od Tveho domu...dal od myslenek o Tobe... Bezel jsem natolik daleko, ze jsem uz nevedel, jestli se to deje ve skutecnosti nebo pouze v mych myslenkach...
Najednou jsem se zastavil. Uvedomil jsem se, ze prestalo snezit a taky prestal foukat ten chladný vítr. Podival jsem se na nebe, uz na nem nebyl ani mracek a krasne byly videt ty tisice..miliony hvezd...Kdysi jsme se divali na ne spolu, pamatujes? Pochopil jsem, ze v zivote casto od neceho utikame. Vlastne porad... Ale proc?.. Chceme utect od svych problemu, od svych myslenek, od svych chyb a neuspechu. Chceme utect svemu osudu? Zapomen.
Ted se s Tebou musim rozloucit, nic vic uz nechci napsat... anebo mi proste chybi odvaha, mozna ta, ktera mi chybela tehdy, kdyz jsem chtel zazvonit u Tvych dveri...
Steve
Diskuse k příspěvku