Měsíční sonáta

Půlka bledého měsíce,
takměř průsvitná,
vznáší se vprostřed
modré oblohy
chvíli po poledni
jako medúza v moři
Vypouklá, naplněná vzduchem,
plující si pro radost
a ze zvědavosti
Okolo šmouhy z mraků
jako po koštěti na chodníku
Obloha vymetená
Měsíc nastavuje svou tvář
slunci a nechává prohřát
svůj bledý chlad
Krátery a moře
a pohoří z prachu
Dřív než příjde
zuřivá uklízečka
a setře ho na kamínek,
který pak blikne v atmosféře
a milenci si budou
něco přát